Zastupující vedoucí: doc. MgA. Marek Horoščák, Ph.D.

Pedagogové: doc. Břetislav Rychlík

Dodo Gombár

Specifikou ateliéru je těsné propojení výuky dramaturgie, režie a tvůrčího psaní, spojené s důrazem na rozvíjení předpokladů pro práci s hercem. Pedagogové nechtějí vést studenty k předem danému názoru na divadlo či k jedné konkrétní poetice, ale naopak se snaží objevovat jejich vlastní osobitost a dávat podněty k jejímu rozvíjení.

Výuka v I. a II. ročníku je zaměřena na získání širokého odborného rozhledu v oblasti teorie a dějin divadla, ale také literatury, filmu, filozofie, výtvarného umění a hudby. Studenti procházejí také praktickou hereckou výchovou a poznávají metody herecké práce. Samozřejmou součástí seminářů je konzultace odborných i původních autorských prací, případně adaptací.
V divadelních předmětech je rovnoměrně kladen důraz na problematiku dramatického textu, jeho analýzy a interpretace – a vedle toho na oblast divadelnosti, kde se pracuje s pojmy jako je dramatická a jevištní situace, vnitřní a vnější jednání, vizualizace, ozvláštnění, stylizace atd. Často používanými metodami poznávání bývají srovnávací analýzy různých přístupů k adaptaci dramatických i nedramatických textů, stejně jako záznamů divadelních inscenací.

Od 2. semestru dostávají posluchači zadání na vytváření menších projektů (od práce na dialogu a jevištní situaci přes jevištní ztvárnění prozaického textu až k průřezu dramatickým textem). Od 3. ročníku se podílejí na samostatné práci s posluchači hereckých ateliérů a procházejí také stážemi a asistencemi v divadlech. Své studium potom završují samostatnými pracemi realizovanými ve školním divadelním studiu MARTA.

Vedoucí: prof. Mgr. Petr Oslzlý

Pedagogové: prof. MgA. Ivo Krobot

Mgr. Barbora Jandová

Programování ateliéru je vedeno snahou pomoci formovat studenty ve všestranné, pro praxi vybavené osobnosti, schopné uplatnit se nejen v různých typech divadel, ale i v širší oblasti umělecké tvorby (při tvorbě projektů na pomezí divadla, hudby, výtvarného umění, uličního divadla, happeningů, performancí atd.).

V první části jde vedle intenzivního studia historie a teorie divadla také o studium dotýkající se filozofie, výtvarného umění, hudby, jazyků atd. To vše směřuje k nabytí teoretické schopnosti a k získání vědomostního vybavení potřebného pro analýzu dramatického a literárního textu s ohledem na jeho další praktickou realizaci či divadelní přepis. Studenti by si postupně měli osvojovat schopnost podrobně a zřetelně hru či jiný literární text současným způsobem scénicky interpretovat. V prvních dvou letech absolvují rovněž hereckou výchovu, která je pro ně východiskem k jejich vlastní režijní a dramaturgické práci s hercem při vytváření nejprve drobných projektů s posluchači herectví (dialogy, event. části hry) směřujícím postupným zvyšováním náročnosti k tvorbě samostatných menších i větších inscenací. Na bakalářské úrovni je vše podřizováno poznávání metody práce s hercem, v magisterském stupni je vedle toho kladen hlavní důraz na schopnost konceptuální inscenační tvorby a samostatnou práci studenta při vytváření stylově kontrastních inscenací a kreací autorského typu.

Současné divadlo je postaveno na týmové spolupráci, v tomto smyslu je v ateliéru propojena výuka dramaturgie a režie (v 1. a 2. roku jsou oba obory odlišovány jen při praktických projektech). Pracovní týmy vytvářejí od počátku společně studenti režie a dramaturgie, na náročnějších projektech spolupracují i se studenty scénografie a divadelního manažerství. Postupně by měli být vedeni také ke spolupráci s mladými hudebními skladateli a hudebními interprety a s mladými tvůrci dalších uměleckých oborů, aby výsledky jejich práce měly charakter generační výpovědi o dnešním světě.

Vedoucí: doc. MgA. Pavel Trtílek, Ph.D.

Pedagogové: doc. MgA. Pavel Trtílek, Ph.D.

doc. MgA. Michal Zetel, Ph.D.

MgA. Mgr. Kateřina Hříbková (Menclerová)

MgA. Lucia Repašská, Ph.D.

Divadlo je fenomén, který se zcela specifickými prostředky pokouší stále znovu a znovu vytvářet obraz světa. Přispívá tak velmi osobitě k jeho poznatelnosti. Základní koncepce výuky v ateliéru vychází z takto chápaného pojmu „divadlo“, a proto je hlavní osou studia hledání spojitostí, což je jeden z bytostných principů tvorby. Má-li být divadelní myšlení produktivní, musí dokázat hledat souvislosti, spojovat jednotlivosti ve větší celky, vytvářet řetězy nápadů i souvislé linie fakt, vytvářet polemické situace (střety kontrastů) a zhodnocovat je. Na tomto základním principu je budována struktura jednotlivých přednášek a seminářů i struktura celého studijního programu – třídění, spojování, řetězení. Režie a dramaturgie jsou chápány jako způsob přemýšlení o světě; zároveň je to hledání možností, jak takové přemýšlení vtělit do tvůrčího divadelního činu.

Studijní program směřuje k rozvíjení kreativity a tvůrčí osobitosti posluchače. Důraz je kladen na kontext příbuzných disciplín, které vytvoření dramaturgicko-režijní koncepce divadelního projektu bezprostředně ovlivňují (literatura, hudba, výtvarné umění, film, apod.). Za velmi důležitou je pak považována práce s hercem jako nejdůležitější prostředek režisérova způsobu jevištního vyjadřování, hledání herecké pravdy, autenticity a bohatě strukturované postavy.

Program bakalářského studia je zaměřen více analyticky a více faktograficky, tedy tak, aby student získal potřebnou vědomostní bázi v oblasti historie a teorie divadla a dramatických umění. Zároveň je ovšem paralelně rozvíjena také tvůrčí složka talentu (představivost a fantazie). V navazujícím magisterském studiu je završeno poznávání struktury dramatického textu. Teorie divadla je prezentována formou případových přednášek k jednotlivým problémovým okruhům moderního divadla; vedle toho se sleduje vztah dramatického textu a divadelní inscenace. Studium je samostatnější, orientované již více k projektům a seminárním pracím. Studenti mají možnost ve značné míře dotvářet v duchu kreditního systému studia svůj studijní program také podle svých specifických zájmů.